ACV 2004

Čerokýz zine

Impregnate

Pogomania

Move your ass

Speciální narozeninový rozhovor

(říjen 2009 - rozhovor měl původně být do jednoho nově vzniklého fanzinu, ale bohužel kvůli finančním problémům vydavatelky z toho nakonec sešlo, a tak jsme dostali povolení rozhovor uveřejnit na stránkách, abyste z něj taky něco měli, a nezůstal tak jen v šuplíku. Ptala se Merry - díky.)

  1. Ahoj, můžete hnedka na začátku rozhovoru představit kapelu?? Kdo jste, na co hrajete, jak dlouho jste v Barikádě, jestli máte nějaké další aktivity mimo kapely a nějaké pikantnosti o Vás?

Luděk NB: Ahoj, takže abych to vzal nějak popořadě J kluci se představí sami..

Takže já jsem Luděk, pohlaví neurčitého (v občance stojí muž), věku necelých 30 jár. Mám dvě plíce, tvrdý játra, dvě ruce, přičemž na levý mám pro hraní nepoužitelný malíček, dvě nohy, funkční pohlavní orgán… a další nezbytnosti nutné pro správný chod těla.

V Barikádě hraju od samého začátku, kdy jsme ještě vrzali snad jen ve dvou s různými bubeníky, to se psal konec roku 1999. Jo a obsluhuju kytaru a mikrofon.

Kromě Barikády jsem začal ještě letos v srpnu hrát druhou kytaru v boybandu Chlapecká 5 – kapela funguje hlavně jako revival Synů Výčepu a Franty Sahuly, ale dělají se i nějaké vlastní věci.. Tam jsem se dostal víceméně náhodou, když jim odešel kytarista, číslovka v názvu jaksi přestala splňovat skutečný počet členů kapely, a na našem Moloko Tůr v červenci 2009 jsem se Martinovi v nějakým opojení nabídl, že to s nima zkusím.. spíš z prdele, a oni to vzali vážně. Každopádně jsem za to vděčný, po rozchodu s přítelkyní mi aspoň tohle zabíjí volnej čas a nemusím tak často myslet na ošklivý věci. Mě to, ač je to stylově úplně jiný druh muziky, než který hrajeme s Barikádou, hodně baví, je to prostě nenáročný bigbít na odreagování, kdy můžu při hraní úplně vypnout a odplout si někam, vytvořit si jinou identitu, a přesto si to parádně užít..

Krom toho od roku 1999 vydávám Fanzin Komunikace, ale jak jsem koukal, tak k tomu se dostanu někde níž.. No a s přestávkami funguje i East side crew – kterou jsme obnovili někdy v listopadu loňského roku a zase jsme začali testovat lidi v okolí Ústí nad Orlicí / České Třebové / Vysokého Mýta, jak že to je vlastně u nás s návštěvou hardcore / punkových akcí, a zjistili jsme, že zase bídně..

Pikantnosti typu že si ujíždím na kožený prádlo, bičíky a nebo v kapele na zkouškách a po koncertech provozujeme anální orgie ode mě nečekej, i když to je třeba pravda :-D :-D, jsem slušný, spořádaný mladý muž.. momentálně bez závazků..

Milda: No já hraju na bicí,v Barikádě jsem prakticky od začátku. Díky kapele, dětem a práci už nemám na nic jiného čas, ale ono to bohatě stačí.

Martin: Matysek Gregorů, kytara a asi 2 roky. Další aktivity: Chlapecká 5, 4P, Swing club.

XXXDrobek: něco tam křičím a v Barikádě jsem chvilku…asi:-D, aktivity nemám žádný, jsem ten největší povaleč na světě, kdyby se v tom závodilo, tak mám zlatou olympijskou…J. Celej můj život je jedna velká pikantnost…a mám taky pár malejch sexuálních úchylek…:-D

Labis: Hoj, hraju v Barikádě na basu a je to moje první působení v kapele vůbec a taky jsem kuli této příležitosti vzal basu poprvé do ruky a samo že toho nelituji, hraní je dost návykové. A pikantnosti? Nevím, třeba rum a ženský.   

 

  1. Už jste všichni docela veteráni ve scéně J myšleno samozřejmě v dobrém. Hromada lidí takhle po nějaké době odpadne. Co vás přivedlo k téhle muzice, k sobě dohromady, a jaká byla Vaše cesta od těch začátků až k tomu, kde jste dneska?

Luděk NB: Tak díky, teď to vypadá, že jsme staříci J. Když teda zapátrám v paměti, jak jsem se dostal až tam kde jsem teď, tak v tom až tak odlišný osud od hromady dalších „punkových“ osudů nebude.

Už na základce jsem začal inklinovat k tvrdé muzice, tehdy jsem se zamiloval do death/thrash metalu a kapel jako Obituary, Deicide, Krabathor, Death, Kreator, Slayer a naopak jsem silně opovrhoval ulízaným speed a heavy metalem :-D, což mi zůstalo dodnes. V té době vznikl první pokus o kapelu – jmenovala se Toxidör  (koncovka ör byla v té době samozřejmě povinnost). Pak jsem se seznámil s jedním člověkem, který mi ukázal i další kapely, rockový klasiky, grunge a podobně, a vznikla moje první regulerní kapela, která se jmenovala Jeremy.Ash a čerpala právě z těchle vzorů.. hráli jsme asi 5-6 let a demáče si nahrávali na kazeťák v obýváku doma – rodiče měli radost..…a textově to byla taky hodně depresivní záležitost..V té době jsem začal psát i texty, básničky a povídky.

Paralelně s tím, někdy v 15-ti na střední škole jsem se přes spolužáka dostal k bandě pankáčů, a jak už to tak bývá, nastala éra vysokých bot, okovaných bund, sicherhajsek, posedávání po hospodách a podobně… taková ta klasická pubertální rebelie.. No a pak jsem zavítal na jeden koncert, který byl i „politicky“ uvědomělý – byl to jeden z koncertů pořádaný Kunvaldskou Alternativou – a směska punk / crust kapel. Na tomhle hráli tehdá Gride, Mrtvá Budoucnost, Lies & Distrust, Twisted Truth, TASS, Poslední Generace, N.V.Ú., B.K.P.., Byla tam distra a hromada materiálů – zinů, desek a pod, ale taky hodně lidí aktivních ve scéně, včetně mého spolužáka ze základky Robina (ex-Noisy Parasit, label Vegan Idea – vydal vynikající singl Abhorrence a další věci), a tam mi začalo poprvé docházet, že je to i o něčem víc než zabíjení volnýho času a provokování v maloměstě.. Začal jsem tyhle akce navštěvovat častěji, začal jsem se zajímat o různé věci, začal jsem si půjčovat kazety crustových a grindových kapel, které jsem předtím s opovržením vracel, když se mi dostaly náhodou do rukou, opustil tu punkovou povalečskou image no a postupem času se propracoval až k dnešním dnům..

Během tý doby jsem samozřejmě vstřebal hodně hudebních směrů – od oi, punku, crustu, grindu, ema, sludge a dalších.

Nelituju z toho života ani vteřiny.. Myslím že v tomhle směru byl můj život „naplněn“ a taky je to to jediný, co mi ze všeho zbývá.

Milda: Někdy mi připadá, že jsme pořád na začátku, furt mě to baví, těším se na každej koncert a když delší dobu nikde nehrajem tak mám absťák. Nemůžu uvěřit, že už to bude 10 let, co mě Luďa na jednom koncertě na Statku u Krtka nabídl ať to s nima zkusím. Tenkrát jsem slíbil své teď už bývalé manželce, že to bude tak na rok, nebo maximálně než se nám narodí mimčo…tak to nějak nedopadlo.

Martin: K tomuhle nářezu mě přived zbytek kapely a cesta byla trnitá.

XXXDrobek: Jo to jsme…cítěj to hlavně naše játra…já si prošel asi vším, od metalu na základce, punku a oi! na střední… pak jsme s přáteli založili noise coreovou kapelu ENTERORRHAGIA, ta padla po 6 šílenejch koncertech, to bylo v 96, pak jsem ji ještě v novém století 2krát oživil, ale teď zatím spí…kdoví…no a po mých zahraničních pracovních výjezdech jsem začal, nejdřív na kytaru, pak basu a zpěv a nakonec jen zpěv se SHITNOISE, skvělý roky…když jsem pak po rozpadu zjistil že Barikáda hledá kytaristu a zpěv, tak jsem se jim na fesťáku Kamenská smaženice pod záminkou, že hraju a zpívám a nejím maso:-) vnutil (dodnes netuší že to tak není… no doufám že to neprohlídli…:-D) Nakonec mě zachránil Martin, že s náma začal hrát, já zas nejsem tak dobrej…J a ta cesta do těch sraček co jsme teď byla dlouhá:-D.

Labis: Já jsem spíš junior ve scéně, jelikož v Barikádě hraji tak nějak asi přibližně plus mínus zhruba od ledna 09, tudíž nejmladší člen kapely. Na koncerty jsem chodil už dlouho před tím a hudebně mi je a vždy byla Barikáda velmi blízko, znám jejich hudbu už od střední školy. Shodou náhod jsem měl jednoho dne doma basu, která zatím ležela netknutá a až díky Mirasovi, tj. dlouholetý kamarád z vynikající vysokomýtské kapelky Morrow, jsem se dostal do ruky Gregovi a bylo na koláče zaděláno. Splnil se mi tak jeden z životních snů.

 

  1. Prozraďte něco o historii kapely, plány do budoucna, vydané nahrávky a podobně…

Luděk NB: Historie kapely sahá do druhé poloviny roku 1999, kdy jsme se s Válcem, naším bývalým zpěvákem, rozhodli, že založíme punkovou kapelu. Problém byl sehnat bubeníka, takže jsme lepili porůznu z čeho se dalo. Dvě zkoušky s námi vydržel i Buvol ze Sicherhatesystem hehe – zdravím kámo J. Pak jsme to začali brát nějak víc vážně, a do kapely přišel na druhou kytaru Speedy, na bicí Milda, a po měsíci zkoušení jsme se 6 vlastními věcmi a 1 coverem vylezli poprvé na podium v kulturáku v Mostku. Propotil jsem tam trémou snad aj trencle a první dvě písničky hrál obrácenej zády k lidem, ale měli jsme úspěch a celej set si jednou i zopakovali, takže jsme usoudili, že bychom mohli vydržet, a začali hledat basáka. To se povedlo celkem rychle a do kapely přišel Aleš z tehdy už nehrajícího Mravního Kodexu. V téhle sestavě jsme nahráli první kazetu Revoluce bez emocí. V té době už jsme byli celkem názorově vyhranění a věděli jsme, kam chceme kapelu směřovat, co chceme dělat a co ne.. Kazeta se nám povedla a spolu s ní jsme nahráli i dva songy na kompilaci Dying Alive / Living Dead, což pro nás byla celkem pocta.. 

Po vydání kazety se najednou docela roztrhl pytel s koncerty a začali jsme konečně jezdit i za hranice kraje.. Jednoznačně naše nejlepší vystoupení bylo v Budiměřicích u Nymburka a i koncerty v Praze byly pekelnou záležitostí… Po nějaký době vyeskalovaly problémy se Speedym, ohledně chození na zkoušky a podobně, takže jsme se rozloučili a v sestavě Luděk / Milda / Válec a Aleš jsme nahráli 3 vály na split 7“Ep s Red Insect, 2 vály jako bonus na CD verzi znovu vydané Revoluce bez emocí a 1 vál na benefit pro OHZ.

Krátce potom přišel za Speedyho do kapely na post druhé kytary Kráťa z rozpadnuvších se Ad Nauseam a opět jsme v pětičlenné sestavě valili dál.. někdy koncem roku 2005 nám oznámil Válec, že končí, že už ho hraní tak nebaví, takže jsme drhli opět ve čtyřech, s řevy jsem se trápil sám a občas vypomohl HAvran – ex-Demarche, Gomora… nedlouho po Válcovi bohužel skončil i Kráťa, kvůli zdravotním problémům, takže jsme jezdili po akcích asi rok jen ve třech. V té době jsme taky nahráli další desku „Zmrazeni v čase“, kde si jako host zahrál poprvé Gregory – u kterého jsme vlastně nahrávali všechen materiál.. Toho jsme taky pozvali na křest CD do pražského Třetího poločasu, no a občas s námi pak jel hrát větší akce, až to nakonec dopadlo tak, že se stal regulérním členem kapely, zvedl nám věkový průměr a zvýšil hráčské schopnosti :-D.

Na jednom koncertu za námi přišel nesměle Drobek z kapely Shitnoise, a zeptal se jestli by s námi nemohl zpívat.. Znali jsme se už pár let, takže nebyl vůbec problém, jen nás dost překvapila jeho nesmělá otázka, jestli nám nevadí, že pije a jí maso. Překvapila proto, že byla položena v době, kdy jsme se s Mildou nenacházeli ve zrovna střízlivém stavu … :-D

Aleš skončil v kapele z časových důvodů v prosinci 2008 a hned na jeho místo nastoupil Labis. Od té doby Barikáda hraje ve složení Luděk – kytara a řev / Milda – bicí / Gregory – kytara / Drobek – řev a Labis – basa. V téhle sestavě jsme i letos nahráli desku „S maskou lidumila“.

Nejbližší plán je teď takový, udělat v lednu speciální narozeninový koncert, který by se natočil jako živák, a spolu s tím vydat i album coverů – už máme nějaký playlist hotový a podle jmen to budou samé úchylárny, od Real 2 Real a Black Sabbath po Toxic Holocaust nebo Agathocles :-D.. kdy, jak, kde a na jakých formátech to vyjde, zatím ví jen satan..

 

  1. V rámci scény jste už docela dalo by se říci „slavná“ kapela.. Jak vy osobně vnímáte pokud někdo o Vaší kapele mluví jako o legendě, a takové ty fanouškovské obdivné řeči okolo toho?

Luděk NB: Já osobně na takovéhle řeči seru. Jsme jen parta kamarádů, která dělá muziku, co nás baví, která spolu pije, jezdí na koncerty a dovolený a snaží se tou muzikou něco říct. To že hrajeme 10 let z nás žádnou legendu nedělá, ani o to nestojíme… Nemáme žádné hvězdné manýry…Já osobně se necítím zrovna dvakrát dobře, když někdo po koncertě chce podpis (jo, i to se stává), a na obdivné řeči a pochvaly neumím moc dobře reagovat, takže si někdo může myslet, že jsem nafoukanej blbeček, ale prostě jsem jen stydlín :-D. Kdo chce, má k nám dveře otevřené.. jsme jen lidi… to je celé. Kdyby nás to nebavilo, neděláme to.. nakonec si na ten kravál buď zvykneš, a nebo si pustíš něco jiného. Na nás si lidi asi už celkem zvykli J

Milda: Samozřejmě je to příjemný poslouchat, ale ono je to v podstatě jen o výdrži, musí se hrát tak dlouho, až si lidi zvyknou J.

XXXDrobek: Jsem z toho v rozpacích…ale asi bezdůvodně…no jak to mám říct…JSME PROSTĚ SUPERSTARS…:-D

Labis: Tyhle řeči moc nevnímám. Je pravda, že Barikáda funguje už asi deset let, což se řadě jiným nepovedlo. Je to taky důvod k tomu, aby ji někdo nazýval legendární, samozřejmě. Já osobně smekám hlavně před Luďou, že se mu podařilo zachovat Barikádu už zmíněné desetiletí. Doufám ale, že to, co teď řeknu nebude znít sobecky. S mým příchodem jsem se na Barikádu začal dívat z trochu jiného úhlu, nedívám se na to, co bylo, kolik let má za sebou apod., ale spíš mě zajímá budoucnost, resp. kam to Barikáda ještě dotáhne. Další desetiletí crust-punku minimálně...      

 

  1. Za těch deset let hraní se hudebně s každým albem posouváte někam jinam, pro hodně lidí je Vaše muzika těžko zaškatulkovatelná, ani punk, ani crust, ani metal, ani hardcore, spíš ode všeho trochu.. Lidi, kterým se třeba líbila první deska, ohrnují nos nad tou poslední a naopak.. Je nějaký záměr v tom jakou děláte muziku???

Luděk NB: Jasně.. nahrabat prachy a mít co nejvíc fanynek.. Samozřejmě že se kapela – každá kapela – nějak vyvíjí.. jednak je to tím, že se mění lidi, každý z nás poslouchá jinou muziku a samozřejmě to přináší i do kapely, takže se navzájem ovlivňujeme. Deska „Revoluce bez emocí“ byla nahraná po dvou a půl letech fungování kapely, takže tam byly zachycený začátky a postupná tvorba, navíc jsme neuměli až tak moc hrát, byla to naše první zkušenost ve studiu, tady smekám před Martinem, protože to nahrávání bylo fakt luxusní, je to opravdu profík, který nás vedl, nešťoural nám do ničeho a prostě nás dost podržel. Zároveň s tím jsme nahráli i dvě nové věci a na těch už je právě patrný ten vývoj.  A pak už to šlo ráz na ráz…větší sehrání, víc vlivů, přestali jsme se bát experimentů se zvukem, stavbou skladeb a používání nástrojů jako flétna, smyčce a tak – což bylo znát právě na desce „Zmrazeni v čase“. No a „S maskou lidumila“ je zase o něčem jiném, zvukově jednoznačně nejpovedenější, a myslím že i obsahově a textově nejpestřejší záležitost a jsem s tím maximálně spokojenej.

Ale neděláme muziku podle nějakých trendů, co zrovna letí, ale prostě jen podle toho, co z nás vyleze.. žádnou vědu za tím nehledej. Kdoví, jak bude znít další deska. Dokud nás dělat muziku baví, tak ji budeme dělat tak, jak jí cítíme.. Líbilo se mi, jak byli někteří lidi zmatení z coverů, které byly na první desce.. Negative Approach, Haemorrhage, Lies & Distrust – to je přece rozmanitá směska ne? J

Milda: Ani bych neřekl,že je to záměr. Kapela se prostě vyvíjí, lidi se mění a s nimi i hudba. Ta stylová nezařaditelnost je asi daná i tím, že preferujeme každý trošku jinou muziku, Luďa je spíš pankáč, Gregory rocker, já metalák…

Martin: O žádným záměru nevím.

Labis: Myslim, že první alba Barikády jsou vyloženě o crustu. Poslední album je trochu jiný neboť každý song má své charakteristické rysy, ale ve finále je výsledný dojem moc dobrý. To je můj názor, libí se mi dost. Ta placka je taky vůbec první hudební počin, ve kterém mám alespoň nějakou spoluúčast, takže to jinak ani brát nemohu.

 

  1. Letos byste měli oslavit 10 let hraní – to je docela úctyhodná doba.. Když se podíváte zpět, jak byste hodnotili působení kapely, co Vám to dalo, vzalo, dává, proč to vlastně všechno děláte a jestli myslíte že jste tím že hrajete dokázali něco změnit?

Luděk NB: V první řadě - a to je to nejdůležitější pro mě - mi to dalo 4 nejlepší přátele..a myslím že mi to nevzalo nic v negativním smyslu. I když je to asi docela relativní. V hodně věcech se Ti otevřou oči, a tím pádem můžeš ztratit nějaké iluze a představy, nebo lidi, o kterých si myslíš, že jsou tví přátelé,  ale v konečným důsledku Tě to stejně posune jen dál a dopředu. Naopak mi to dalo / dává, hrozně moc. I když to zní pateticky a ohraně, je to celej můj život. Všechno na co se můžu spolehnout, kam můžu utéct . Zahráli jsme si na desítkách skvělých míst, prožili šílený zážitky, vypili hektolitry piv, probděli stovky nocí… je to krásnej život... i když i to si vybírá svou daň – játra by mohly vyprávět.. naštěstí neuměj mluvit..

Teď vím že i kdybych měl za pár let umřít, umřu s pocitem, že jsem žil naplno, že jsem nepřežíval, a budu spokojenej – a tohle myslím smrtelně vážně... Nebýt kapely, asi bych hodně krizových situací  jen tak nepřekonal…

Není to jen koníček a seberealizace ale je to něco čím žiješ.. a to si poslední dobou uvědomuju čím dál víc.  Jestli jsme něco dokázali nebo změnili to nevím.. jsme přeci jen jehla v kupce sena a ani nám nejde o to něco měnit. Jde nám o to aby lidi víc přemýšleli o věcech kolem sebe, aby si sundali klapky z očí a uvažovali jako individuality a ne jako stádo. A pokud si někdo z našich textů vezme něco pozitivního – je to jen dobře a těší nás to.

Milda: U mě je to tak, že mi hraní pomáhá se odreagovat, zapomenout na všední nudu a trable, užiju si srandu i když to je občas dost náročný, hlavně ty rána po koncertech. Nebo když se vrátím ve tři z hraní a v šest musím do práce… Nedělám si iluze, že by se nám podařilo něco změnit, ale aspoň jsme si trošku dupli ne?:-)

Martin: No dalo mi to, no možná trošku prodloužilo mládí, vzalo mi to zdraví (ledviny a játra, hahaha). A dává mi to jak kdy a jak co a jak s kým.

XXXDrobek: Tahle kapela mi dala 4 skvělý přátele…a vzala víkendový válení se v posteli, protože pořád někde hrajem…:-D

Labis: Koncerty jsou dost návykové a za ten necelý rok působení zde, se ve mně utvořila značná závislost. Je pravda, že můj začátek v této kapele byl v podstatě shodou náhodou, ale už teď mohu s klidem říci, že hraní je pro mě zážitková terapie natolik, aby to bylo do konce života mým velkým hobby. Ve chvíli kdy stojíte na podiu, začne rachot, lidi se začnou nekoordinovaně okolo sebe mlátit jako smyslů zbavení, to je k nezaplacení. Kdo nezažil, nepochopí. A jestli si myslím, že se dá hraním něco změnit, tak do určité míry ano. Texty Barikády vedou k zamyšlení a už je na každým z nás, jak s nimi naloží.

 

  1. Poslední 2 desky a splitko s Red Insect jste vydali u Papagájova Hlasatele. Proč zrovna tenhle label, jste spokojení? Jak jste se tam dostali? Přeci jen myslím že hudebně nejste až tak to, co tenhle label standartně vydává.. Přemýšleli jste někdy o nějakém manažerovi, agentuře nebo tak?

Luděk NB: Jak jsme se tam dostali už si nevzpomenu. S Pavlem se znám už skoro 10 let, hodně jsme dřív komunikovali přes dopisy psaný na úmrtních oznámeních hehe, a tak nějak postupem času z toho vyšla i spolupráce ohledně kapely. Prostě jsme kámoši, mám ho rád a vážím si ho pro to co dělá a jak to dělá, a taky za to, jaké má názory. Nemáme důvod odcházet nebo hledat jiné labely.. Snažíme se pořád pohybovat v mezích DIY kultury, takže nepotřebujeme manažery nebo agentury a nebo úředníčky, který budeme živit jen proto, že nejsme schopni si řídit kapelu po svém.. To, že nejsme hudebně to co Pavel zpravidla vydává mě vůbec nesere. Svědčí to jen o jeho širokém záběru, a právě o tom, že si dělá věci jak chce on, bez nějakých ohledů… Prostě z naší strany maximální spokojenost a respekt.

 

  1. Co vás potkalo v poslední době hnusného??  A pokud Vás něco takového potká, jak se s tím vyrovnáváte, takovou tu radu proti depresím?

Luděk NB: A kurva, dostáváme se do osobní roviny co?

No poslední dobou mě potkala jedná zlá věc, ale je to pořád ještě dost živé, trápí mě to a pořád s tím nejsem srovnanej tak jak bych asi být měl, takže o tom nebudu nějak víc psát a šťourat do toho.. Prostě se v tom pořád dost mlátím a není to teď pro mě vůbec jednoduché období...

Radu proti depresím nemám. Nejsem zrovna ten správný příklad, který by v tomhle směru mohl nějaké rady dávat. Víš, v tomhle čím jsem si prošel, nebo si procházím teď mi asi nejvíc ze všeho pomáhá právě kapela. Nejsme jen parta lidí, která hraje muziku, ale jsme rodina. Já to takhle aspoň beru. Kluci mi hodně pomohli když bylo nejhůř a byl jsem psychicky na dně a to jim nikdy nezapomenu, jak jsem psal výš, je to prostě o tom, že jsme parta skvělejch kámošů, jezdíme spolu na dovolené, scházíme se hodně i mimo kapelu, navštěvujeme se, pro mě je tohle možná ještě důležitější než to co z nás vypadne ve zkušebně.

Ono se ne nadarmo říká že lásky odcházejí, ale přátelé zůstávají. Já osobně musím mít někde nějakou oporu, něco, kde se můžeš vyblít, vymluvit a víš, že Tě nikdo nepošle do prdele. Kromě kluků je v tomhle pro mě obrovskou oporou i moje kámoška Verča a dalších pár lidí (by jim stouply nosy nahoru kdybych je jmenoval hehe). Takže řešení na deprese a problémy si asi každý musí najít sám, každý má jinou povahu, každý se věcma trápí do jiný hloubky, někdo nad tím mávne rukou a někdo se tím užírá týdny a měsíce jako já J. Není rada. Snad jen to hned v začátku přepít..     

Milda: Mě potkávají jen samé pěkné věci. Jinak mi na depku pomáhá jeden film, ale nemůžu říct jakej, všichni by se mi smáli.

Martin: Konec prázdnin a jak se s tím vyrovnat, no mlátit do kytary, mlátit do kytary, mlátit do kytary a trošililinku alkoholu.

XXXDrobek: No letos mě potkalo to že jsem se po 2 letech rozešel s člověkem…něčemu věříš a pak je konec…ale už je to za mnou…a rada…přechlastat:-D

Labis: V poslední době se v mém životě neudálo nic špatného, aby si to zde zasloužilo zmínku. Spíš naopak. Když se přihodí něco vyloženě na hovno, řídím se krédem: hlavně se z toho neposrat! Je důležité zvednout hlavu a jít dál, protože problémy jsou v životě od toho aby se řešily a ve většině problémů jde opravdu o hovno, to je důležité si uvědomit.    

 

  1. A co Vás naopak potkalo pěknýho nebo jen udělalo radost?

Luděk NB: Tak radost, abych pravdu řekl, nevím… ať přemýšlím jak přemýšlím, tak nevím. Co mě hodně nakopalo bylo naše srpnový týdenní soustředění na Vltavě – kapelní dovolená, a pak můj únik na Slovensko minulej měsíc. Radost mi udělal i koncert Pro-Pain, a každej další koncert a chvíle strávená s těmahle šílencema, a samozřejmě mi teď velkou radost dělá každá chvíle, kdy můžu vypadnout pryč, neřešit věci, nemít u sebe telefon, internet a podobně, a chodit domů pokud možno co nejpozději, aby mě nestihly napadat chmurný myšlenky. Jinak se mi teď ty radosti spíš nějak vyhýbají, takže nemůžu moc sloužit.. Sorry. Nejsem teď moc pozitivní člověk J. A málem bych zapomněl že velkou radost mi vždy udělá správně namíchané moloko, a nebo dobře vychlazená zelená.. to jen tak kdyby mě někdo chtěl potěšit :-D

Milda: Zrovna si na nic nemůžu vzpomenout J.

Martin: No nový známosti a vlastně každej další koncert.

XXXDrobek: Letos to nej pro mě je naše nová deska…THRASH OR DEATH!

Labis: Třeba tento rozhovor, vůbec první v mé “hudební kariéře.“ To udělá radost.

 

  1. Co rádi čtete a posloucháte + nějaké Vaše záliby mimo scénu?

Luděk NB: moje záliby mimo scénu jsou teď hlavně focení… Jiný záliby prakticky nemám :-D (eště teda pití a sex hehe – ale kdo to má jinak že..). Z četby vše od Kinga, Bukowského, Pelce, Kecouaca, Irwinga, Bradburyho, Šmída, knížky s nějakou hudební rockovou / punkovou historií, memoáry, cestopisy a přírodopisný zkazky, hororovou literaturu všeho druhu a fantasy apod..… a muzika.. no to je hodně blbá otázka, protože bych tady mohl sedět a psát až do rána a nedobral bych se konce. Mám rád všechnu možnou muziku, která mě nějak chytne za srdce, a není to nutně punk / crust / hardcore nebo metal..  Ale poslední dobou hodně sjíždím Pro-Pain, Kreator, World Burns to Death, Victims, See you in hell, Lahar, Stolen Lives, Mňágu a Ždorp, Plíhala a další a další miliony muziky J

Jinak jsem v posledním roce docela propadl zasněženým svahům, takže se snad někde na kopci v zimě nezabiju, čeká nás s Labisem jedna pekelná jízda do Dolomit, na kterou se klepu nedočkavostí a skoro nemůžu dospat hehe.

Milda: No já rád čtu Kinga, Pratchetta, Irvinga, Robinse, Waltariho, Fulghuma, Loukotkovou, Stýblovou a mraky dalších. V muzice mám velký rozptyl, ale poslední dobou si často pouštím All Shall Perish, Gogol Bordello, Black Bomb A, Peshatu a tak různě.

Martin: Mika Waltari, Faith no more, AC/DC…….., cyklistika, stolní tenis

XXXDrobek: Čtu toho spoustu…knihy…všechno od pana Šabacha, cestopisy, příroda a tak, a v hudbě se neomezuju…od Nohavici přes Sto zvířat až po Napalm Death…taky jezdím na bajku, mám rád přírodu, taky sex v přírodě:-D…pořádám občas fesťáky…a válím se v posteli…

Labis: Já osobně mám zálibu v beatnické próze. Např. W. S. Burroughs - 30 let na opiátech vyjádřeno psanou formou, opravdu zajímavé čtení. Pak třeba Ch. Bukowski, vypitec, spisovatel  a Don Juan. Co se týče jiných aktivit tak sportem ku zdraví, od mládí plavu a v poslední době jsem se dostal ke kiteboardingu. V zimě se snažím nezabít se, když se řítím s prknem ze zasněženého svahu.

 

  1. Co je to K.O.M.? Jak jsem se dočetla na Vašem bandzone profilu?? J

Luděk NB: K.O.M. je Klub odložených mužů – myslím že to nepotřebuje žádný další komentář.. prostě jsme tam my, ženami odkopnutí a nechtění lůzři, příliš hodní kluci, kteří mají prostě asi smůlu, aniž by se něčím provinili....v tuto chvíli je to teda víceméně jen záležitost dvou mužů, mě a Drobka :-D, takže slečny, máte šanci.. hehe…

Milda: Hehe, to ví Drobek a Luďa. Akorát mě mrzí, že mě nechtějí vzít do klubu.

XXXDrobek: K.O.M.?…KINGS OF METAL!…ne tenhle Klub Odložených Mužů jsme založili s Luďkem po tom co nás opustily naše ženy…nové členy stále přijímáme…J

Labis: Nemám tušení.

 

  1. Co Vy a fenomén zvaný interntet?

Luděk NB: Ha. Nebudu tady psát nic o tom, jak je internet špatnej (koneckonců i tenhle rozhovor je přes něj dělanej ne?)… je to pro mě věc, kterou využívám pro komunikaci s lidma, pro získávání informací, a ano, pro stahování filmů a hudby a knih.. Nemá smysl plakat nad tím, jaké to bylo když internet nebyl a vše se domlouvalo přes pevnou linku, dopisy a podobně. To je zbytečná nostalgie a kdo jí dneska pamatuje? Jen pár nadšenců… Všechny věci, které Ti moderní doba nabídne, nějak využíváš. Záleží na každém, jak moc se nechá strhnout, jak moc tomu kouzlu propadne a k jakým věcem tohle všechno využiješ, co z toho pro sebe vyždímáš. Já s tím nemám problém. Myslím že svou zdravou míru soudnosti už docela dobře znám a ovládám J.

Milda: Přiznávám,že si život bez něj skoro neumím představit.

Martin: Když to musí bejt.

XXXDrobek: Ano…jsem závislý…

Labis: : internet? Tzn. porno, e-mail a stahování hudby. A facebook opravdu nemám. 

 

  1. Jaký je vůbec Váš názor na hardcorepunkovou scénu v ČR?? A co heslo skins & punk united? A vůbec na politiku ve scéně?

Luděk NB: Cheš mít v zinu taky místo na něco jiného? :-D. No scénu už nějak neřeším. Proč taky.. dá se to obecně shrnout do pár vět. Na koncerty pořád chodí málo lidí v některých místech, tištěné ziny prakticky nevychází, hromada děcek se mezi sebou nesmyslně hádá apod.. Možná jsem už na tohle starej, ale za těch asi 16 let co se v tom pohybuju už vím co od toho můžu čekat a nic moc mě nepřekvapí. Mám své kamarády, své oblíbené kapely, žiju si svým životem a tohle se snažím neřešit.

Heslo Punks and skins united – neřeším hesla. Nedělím lidi podle toho jestli mají pleš, číro nebo dready, ale podle toho jak se chovají. Mezi skins i punks je hromada čuráků, ale i hromada skvělých lidí, ale na tohle musí každý přijít sám, není to o tom, že budu něco z principu odsuzovat. Pokud někdo nebude kérovat do mého postoje nějak hnusně, vyjdu s ním vždycky. Mám přátele i mezi skins, oni neřeší mojí „politiku“, já jejich „apolitičnost“,  ale vycházíme naprosto skvěle a jsou to pro mě lepší lidi, než někteří absolutně skvělí a uvědomělí hardcoristi.

Pro mě osobně politika k téhle scéně patří, nemá smysl to popírat, ale je to jen můj pohled. Pramení to z toho, z jakého prostředí v rámci punkové scény jsem vzešel a to má každý jinak. Je mnoho cest jak můžeš k věcem dojít. Já se považuju za člověka, pro kterého je punk subkultura s nějakým poselstvím. Pokud to někdo vidí jinak, neberu mu to, pokud se to nesnaží prosazovat násilím.

Labis: Až v posledním roce jsem si uvědomil, že můžu být rád za působeni právě ve zdejší scéně. Spousty dobrých kapel, spousty koncertů a známých neustále přibývá. Párkrát jsem pobýval ve Španělsku, ale nikdy jsem nenarazil na žádný pořádný koncert, samé flamengo. Španělských kapel znám spoustu ale nikdy nic, prý špatná destinace. Za koncerty vždy na sever, nikdy ne na jih jako v mém případě. Tato absence hc scény byla důvodem proč jsem vystřízlivěl ze španělského opojení, jelikož jsem chtěl v této zemi zapustit kořeny. Nyní jsem rád, že z toho sešlo, je mi dobře i zde v ČR.       

 

  1. Jaký je Váš přístup k militantnímu antifašismu? Myslíte si, že je to řešení? Ptám se zejména proto, že dost často hrajete na antifašistických akcích, s antifašistickými kapelami, logo AFA je na Vašich stránkách, tak by mě zajímal Váš postoj k tomuhle problému.

Luděk NB: No když to vezmu pouze podle sebe, tak z mého pohledu je ten přístup pozitivní, ale samozřejmě všechno je relativní a na nic se nedá koukat jen černobíle. Samozřejmě že pro mě platí násilí až jako druhá varianta, kdy selže vše ostatní, a v první řadě pro mě zůstává důležitá osvěta a prevence. Antifašistickou akci podporujeme, a nemáme absolutně problém s tím, hrát na jejích akcích, nebo je podporovat i jinak.

Když jsem s punkem začínal, byl jsem spíš pacifista. V malým městě nemáš moc šanci dostat se do nějakých konfliktů, všichni se znají a nikdo si prakticky nic nedovolí, a pokud nemáš zkušenosti s nějakou přímou konfrontací, tak to do jisté míry ovlivňuje Tvé názory a postoje.

Po tom, co jsem se přestěhoval do Prahy jsem se ale začal dostávat do různých konfliktů – na ulici, v metru, cestou do práce a podobně.. a začal jsem si uvědomovat že tohle asi nebude úplně v pořádku, takže jsem jednoduše přehodnotil své postoje, a i když se aktivně jako první do žádných akcí nepouštím, pokud se nejedná o obranu, rozhodně nebudu brečet pro nějakého rozkopaného nácka.  Dost mě ale i mrzí to, že hromada punkové scény nechce mít s antifašismem a antifašistickými postoji nic společného.

Dělali jsme v dubnu koncert Rozporu v Brně, kde po cestě pár lidí dostalo od neonacistické bojůvky, a sneslo se na naše hlavy dost kritik, proč jsme tohle udělali. Jsme antifašisti, děláme koncerty kapelám které máme rádi, a žádní náckové nám nebudou diktovat, jakou kapelu na koncert pozveme nebo ne. Jak jsem říkal výš, pro nás je punk o politice, a k tomu patří i antifašismus. Pokud se to někomu nelíbí, ať na naše koncerty nechodí a neposlouchá nás. Pro nás je v tomhle rovnítko a nebudeme se za to nikdy stydět.. Vždycky jsme říkali co si myslíme a tak to zůstane! Good Night White Pride!

Rádi podpoříme všechny smysluplné antifašistické aktivity!

Martin: No prostě nácky nemám rád je to pro mě to samý jako komanči.

XXXDrobek: DESTROY IT!

Labis: Jsem jednoznačně na AFA straně barikády. Nejde mi do hlavy, jak je možné v dnešní době prosazovat a veřejně šířit tyto nacionálně - rasistické bláboly a jiné elitářské zásady nadřazenosti vůči jiným lidem. Ať jsi černej, bílej, modrej nebo zhulenej, jsi pořád člověk a všichni jsme lidi, tak o co sakra jde? Další věcí je, že se náckové nedají zastavit jen verbálním projevem ať je jakýkoli, to je jasné. Je nutný fyzický kontakt s těmito dementními ovečkami a jezdit na protifašistické demonstrace, aby pochopili, že tady pro ně není místo a už vůbec ne na HC koncertech. GNWP rulez!!!   

 

  1. Považujete se za politickou kapelu?

Luděk NB: No nevím jestli se dá říct že jsme politická kapela, podle textů a postojů asi budeme, ale moc to nezáleží na tom, jak to cítíme my, ale kam si nás lidi zařadí.. Máme na věci svoje názory, ty se snažíme předávat dál jak formou textů, tak i v osobním životě. Takže zase záleží, z jakého úhlu pohledu se na to koukáš.

Martin: To nechápu (Drobek).

XXXDrobek: Ano…

Labis: : Hm, ja sám nevím. Lidi nás tam asi řadí. Osobně se tomu nebráním.

 

  1. Texty píše co jsem si všimla hlavně Luděk, o čem jsou, proč jsou tak depresivní a kde bereš témata pro psaní?? Jak koukáš na některé texty s odstupem času? Pořád si stojíš za tím, o čem jsi psal před 10ti lety i v téhle době?

Luděk NB: Hmm. Texty jsou depresivní asi proto, že nejsem moc optimistickej člověk. Píšu o tom, co mě trápí a štve, ať už se to týká různých aktuálních věcí, politiky, antifašismu, lidských práv, tak i samozřejmě nějaké osobní pocity, problémy.. Je to pro mě určitá forma vypsání se ze starostí a depresí, který mě sužují, a samozřejmě jsem rád, pokud nad těmi texty někdo přemýšlí, nebo se zamyslí nad jejich komentáři. Myslím, že můžu zodpovědně říct, že si stojím za všemi texty, které jsem pro kapelu za těch 10 let napsal, v tomhle se moje postoje moc nezměnily, takže ano, stojím si za nimi. Nikdy jsem moc neměl rád takové ty agitky, jednoduché texty – i když i to má někdy hodně co říct – proto se snažím psát stylem jakým píšu. Není to žádné plánování a složité vymýšlení.. Jsou to prostě postřehy a momentální nápady, který potom jen sázíme do muziky.

Jen dva texty jsou opravdu hodně osobní záležitost, a to 2 vteřiny ticha z první desky, věnovaná mrtvému kamarádovi, a Poslední hodina před úsvitem z desky poslední, věnovaná člověku, na kterém mi přes to všechno pořád ještě moc záleží – ona asi ví.

 

  1. Můžeš říct i něco o Tvém fanzinu Komunikace? Kdy, jak, proč vznikla / zanikla a jak vůbec vnímáš / vnímáte fanzinovou scénu v ČR?

Luděk NB: Komunikace vznikla v roce 1999. Bylo to v období, kdy jsem byl plný elánu a chuti něco dělat, jen jsem nevěděl jak na to.. S kamarádem Robinem – tehdy vedl bistro Noisy Parasit – jsme na tom byli v tomhle směru stejně, tak jsme se dohodli, že to zkusíme spolu. Ve dvou se to líp táhne a ta odpovědnost taky neleží jen na jednom člověku. Začali jsme si psát s kapelami, lidma, smolit rozhovory a články – a vydrželo to docela dlouho. Myslím někdy po 5-6 čísle to Robin zabalil, a vlastně spolu s Komunikací zmizel i ze scény, ale já jsem tu káru táhnul dál. Vyšlo celkem 9 čísel – poslední před 5-ti roky, a není pravda,  že by Komunikace zanikla. V téhle chvíli pomalu chystám další číslo, ale je to samozřejmě i otázka financí, takže myslím že náklad nebude nijak extra velký. Dělám to víceméně pro sebe, je to další z forem seberealizace, která mě baví, a díky které můžu dostat ven další myšlenky a postřehy, které třeba s kapelou ven nedostanu.

Fanzinovou scénu sleduju celkem pozorně, když narazím na nějaký zin, hned kupuju, ale je pravda, že poslední roky je to opravdu bída, nic moc nevychází, kde jsou doby, kdy skoro každej druhej dělal nějakej zin…

 

  1. Sledujete politickou situaci a dění u nás i ve světě?

Luděk NB: Bohužel. Snažím se být neustále v obraze, sledovat co se děje, co si na nás zase naši mocní přichystali za překvapení, a je mi z toho na blití. Ale samozřejmě si k tomu co mě zajímá snažím hledat i alternativní informace.

Martin: Jo a chce se mi z toho blejt!

XXXDrobek: Ano…

Labis: No comment, aféra v Plzni na univerzitě plus poslední úplatkářská kauza v KSČM říká své. Kuli těmto tragédům nemám televizi, jelikož je lepší se vyhnout každodennímu sledování zpráv z politického dění. Předejdete tak depresím.

 

  1. Procházela jsem Vaše koncerty a zaznamenala jsem jen jedno hraní v zahraničí (Slovensko nepočítám). Proč to?? Nesnažíte se prosadit i venku?

Luděk NB: Eh, tak myslím že to určitě bude tím, že jsme líní, nedostatečně jazykově vybavení, a spíš než si v tomhle směru něco sami zařizovat, čekáme, kdy se ozve někdo sám a někam nás pozve.

Samozřejmě bychom se rádi podívali i někam za hranice, nejlíp na nějaký turné, když přijde ten první impuls, dovedli bychom si samozřejmě hromadu věcí sami zařídit, ale není to pro nás až tak úplně priorita. Hraní máme i tak dost, a skloubit to všechno s našima zaměstnáníma, s tím, že jsme všichni rozestrkaní po celé republice (Praha, Vysoké Mýto, Česká Třebová, Vamberk) a dva z nás mají i další kapely, je kolikrát problém. Ale snažíme se samozřejmě neodmítat žádné hraní a jezdit všude, kam nás kdo pozve, prakticky jen za cesťák a nějaké pivko nebo jídlo a spaní.

Hraní je pro nás důležitější než vydávání desek a tak k tomu přistupujeme. Každopádně je to super pocit, všechny stresy z Tebe spadnou, když stojíš před lidma, kteří se baví, zajímá je to a paří.

Jinak obě hraní na Slovensku byl luxusní zážitek a můžu všem jen doporučit.. parádní lidi, parádní atmosféra, krásná dovolená.

Hraní v Německu jsme si až tak neužili, protože půlka kapely byla nemocná a navíc jsme byli nuceni hrát první, protože hned po koncertě (cca v 1 ráno) jsme se vraceli zpátky do Čech, protože Milda musel být druhý den ráno v 6 v práci, takže to bylo takové hodně nakvap.

 

  1. Považujete se za anarchistickou kapelu, jak to funguje uvnitř, při prosazování názorů, dělání muziky, textů… funguje tam nějaká demokracie nebo se udělá všechno co někdo přinese?? Jak tohle máte vůbec rozdělené? Narážím na takové to „leader kapely“ apod.

Luděk NB: Jak už tady kluci napsali, jsou pod terorem mě a já zase pod terorem Martina, kterej si pořád vymejšlí nějaký kraviny, který mám problém zahrát.. Ale Vážně, je to „demokracie“. Prostě nemáme problém domluvit se, dohodnout, taky už jsme všichni dost staří na to, abychom se mezi sebou handrkovali o to, kdo bude mít hlavní slovo a podle čích názorů a kolejí se bude kapela pohybovat. Neřešíme tohle, nikdy jsme se o tom ani nebavili, jsme natolik silné osobnosti, že to prostě nemáme zapotřebí.

Martin: Hlasuju pro demokracii

XXXDrobek: V Barikádě a demokracie? Šílíš? Jsme pod okupací a terorem Luďka a Martina…J

Labis: Za „leadera“ kapely považuji Luďu, je to holt kluk pilný a snaživý. Já jsem v kapele ani ne rok a na basu se pořád učím, neměl jsem tak zatím moc příležitostí ukázat, co ve mně je. Všechno má svůj čas.

 

  1. Tak a teď Vás nechám na pokoji, díky za odpovědi a na závěr můžete vyplodit nějaké moudro, nebo si položit otázku, která tady nepadla a rádi byste na ni odpověděli.. Díky a hodně štěstí.

Luděk NB: snad jen díky za vyčerpávající otázky (snad nejdelší co jsme kdy dostali) a na závěr životní motto:

Chtěl bych mít VYROVNANOST, abych přijal to, co nemůžu změnit, HOUŽEVNATOST, abych změnil to, co změnit můžu, schopnost ROZLIŠOVAT, abych poznal to co změnit můžu a co ne, a HODNĚ ŠTĚSTÍ, abych to moc často nekurvil... – bohužel toho teď kurvím docela dost …

Martin: Střední věk znamená, že už všechno víte, ale nikdo se vás na nic neptá.

XXXDrobek: NO BRAIN…NO PAIN…

Labis: Taky díky. A ne, opravdu si nebarvím vlasy na blond!

 

V Praze 25.10.2009