Recenze

Němá Barikáda’s latest effort is yet another release by the well-established, Czech based label Papagájův Hlasatel Records. The album, S maskou lidumila, marks their first new material in over four years, and apparently marks a sort of new era for the young group. In the past, the Czech crust-punk four piece’s albums have had an extremely DIY feel to them. Which, depending on who you are, is either a positive or negative trait. But four years is a long time, and despite still recording and producing S maskou lidumila in their basement, they’ve cleaned up their production quality and really crafted a fine example of DIY crust-punk.

The album features a deceptively bloated twenty tracks, which if it weren’t for the album’s purposeful arrangement, would have felt like far too many for a single release. Of those twenty only eleven are new efforts, with two more being re-recordings, and the remaining seven featuring live version of fan favourites. In all honesty, I have a hard time imagining just how rough Němá Barikáda’s previous records sound, because the new tracks on S maskou lidumila still have a pretty rough quality. The drums sound hollow, and the guitars feel quite muffled. It’s the type of album you’d have a hard time listening to after finishing something with more polish.

Musically the band is pretty competent. Lead vocalist Ludek’s vocals have a demonic rasp to them, sounding something like an aggressive whisper. It fits their genre well, although doesn’t provide much in terms of personality. Thankfully the band tries their hand at various tempos and styles. Tracks like “Pod Tihou Krize” and “A.C.A.B.” feature ambitious metal solos, and others like “Konecna Bilance” provide slow tempos and traditional punk-rock riffs. The band seems to have a great enthusiasm and a lot of command over their influences, making it easy to imagine Němá Barikáda as a killer live band…

Oh wait! You don’t have to imagine, just head on over to track fifteen and onward for some live goodies. Although, when the band says “live,” they really mean live. In other words, the live tracks sound like amateur bootlegs recorded at a sleazy dive. The details are drown-out by the venue’s horrible feedback, the vocals are muffled, and Martin Gregor’s always-enjoyable guitar solos are barely audible. Although it might sound harsh, these tracks are write-offs for anyone except truly die hard fans, or those who like their crust particularly crusty.

Overall, S maskou lidumila is a generous but mixed offering. Personal preference will dictate enjoyment over the DIY feel and amateurish live recordings, but a generous range of metal and punk influences will likely help a wide range of listeners appreciate what Němá Barikáda brings to the table.

Hardcore punk je součástí našich životů a vnímáme ho jako kontrakulturu vůči společnosti, založené na mamonu, sobectví, závisti a lhostejnosti. Věříme, že člověk může žít svobodně a přesto důstojně bez svinstev, která ho potkávají na každém kroku."

Nikdy jsem nebyl zrovna génius na matiku, ale snad se nepletu v tom, že tohle album se nese ve znamení štverek. Vychází totiž 4 roky po posledním "Zmrazeni v čase" a zároveň se jedná o čtvrtou desku Němé Barikády. Ta se zde představuje s novým zpěvákem Drobkem, který přišel z kapely Shitnoise.

Na Barikádě mě přišlo vždycky sympatický, že vesměs kálí na všechny ty současně letící trendíky a nejen, že si mele pořád tu svojí, ale ještě se svým vývojem od všech těch stylově příbuznejch spolků spíš oddaluje, což si v současné době žádá nemalou dávku kuráže. Ano, NB sice drtí metalovej crust, nicméně stále zní tak nějak jinak. Tuhle škatulku zkrátka pobírá po svém a dostává se k ní trochu jinejma uličkama - jinými slovy nezní tolik "tradičně". Dost už ale úvah, pojďme se podívat na jejich novou desku. Hned od úvodních tónů je jasně patrné, že NB začala svou muziku kořenit metalem víc než kdy dřív. Celkový metalovější sound alba ještě podtrhl kytarista NB Martin Gregor, který se ve svém domovském studiu postaral o zvuk. Barikáda zní oproti "lehkosti" jiných souputníků víc těžkotonážně, přesto ale stále hodně syrově, což je jedině dobře, protože bez toho si jí tak nějak ani nedokážu představit. Ne vždy se jede plnou rychlostí vpřed, jak by se snad dalo očekávat, Barikáda ráda často volí i volnější tempa a postupy. V závaznosti na to se mi zdá, že některým válům by sice neuškodila trochu kratší minutáž, možná je to ale snaha o jakési boření dalších hranic. Stejně jako dřív, i zde jednotlivé vály propojují intra z filmů, což sice může působit jako omletá písnička, jenže NB je volí většinou docela vtipně a trefně, takže říkám jo. A stejně jako dřív, i zde se dočkáme nějaké té předělávky - tentokrát se jedná o Napalm Death a hlavně pak Kryptor, kterým Barikáda tak trochu bere vítr z plachet kolegům z Radiolokátor, hehe (ikdyž zřejmě jen do vydání jejich debutu). Dočkáme se i předělávek starších verzí válů "Systém nedělá chyby" a "Pod ochranou boží" (stále platí, že kytarové sólo v tomhle songu vládne a pro mě osobně tuhle kapelu silně charakterizuje - ostatně povedenýma kytarovýma vyhrávkama se NB pyšní dodnes a často na nich staví). A aby byl výčet kompletní, posledních 7 válů bylo pořízených 24.ledna 2009 na koncertě v Rambajz klubu ve Vlašimi (asi ve dvě ráno), kde se NB představila prvně s novým basákem - ale tuto část je třeba brát skutečně pouze jako bonus navíc, protože kvalita záznamu není nikterak oslnivá.

Barikáda vždy stavěla na textech a ani zde tomu nemůže být jinak. Ve stylovém bookletu (dobrá práce!) se tak samozřejmě můžeme dočíst, o čem texty jsou, ať už se jedná o dnešní cenu / hodnotu lidského života, církevní organizace manipulující lidmi ve jménu Bible, nepoučitelnost lidské civilizace, pseudo-demokratický systém, atd. Jak je zřejmé, i úvodní řádky jsou citací z bookletu.

Zprvu je asi těžké se ubránit dojmu, že stará Barikáda měla větší šťávu, nicméně "S maskou lidumila" patří k těm nahrávkám, do kterých je třeba se nejdřív pořádně zaposlouchat a hodnotit je až s odstupem času a takříkajíc "chladnou hlavou". Mezi nejvýraznější fláky řadím určitě "Pod tíhou kříže" a titulní song "S maskou lidumila".

"Hardcore / punk pro nás není jen hudebním stylem, ale především svobodnou volbou žít svůj život po svém a nebát se postavit se za myšlenky které propagujeme. Hardcore /punk je součástí našich životů a vnímáme ho jako kontrakulturu vůči společnosti založené na mamonu, sobectví, závisti a lhostejnosti. Věříme, že člověk může žít svobodně a přesto důstojně bez svinstev, která ho potkávají na každém kroku.“ Tolik citace z obsáhlého a informacemi nabitého obalu, ve kterém nechybí slova ke všem řádným skladbám (s nimiž korespondují i kresby na pozadí) a komentáře autorů. Němá Barikáda je typická sociálně – kritická kapela, která tepe do všech nešvarů současného světa – zbrojení, církví, civilizace, uniformovaných násilníků, USA, elitářského systému či stereotypního stylu života. A na rovinu – texty a hlavně vysvětlivky k nim jsou mnohem interesantnější než hudba. Pánové mají jasný názor na okolní dění a daří se jim jej celkem slušně pranýřovat.
Album otvírá hlas recitujícího Rudolfa Hrušínského a i mezi dalšími skladbami jsou použity různé filmové hlášky, nicméně podobných záležitostí už tady bylo… A totéž platí o hudební náplni, Němá Barikáda hraje tuctový a těžkopádný crust namíchaný z punku 77 a thrash metalu 88, navíc s nepříliš přesvědčivými vokály. Hlavní „zpěvák“ špatně frázuje, místy slova drmolí a místy zbytečně natahuje, aby se do muziky jakž takž trefil. Ani hudební stránka nenabízí žádné převratné okamžiky, skladby sice většinou rychle odsýpají, ale monotónnost většiny z nich zachraňují jen solidně zahraná a vymyšlená kytarová sóla. Jistě, od pankáčů člověk nečeká cizelérské provedení a instrumentální skopičiny, ale hudební projev Němé Barikády je kromě zmíněných sól prostě průměrný. Dalším problémem je zvuk nahrávky, který je sotva demáčový (a to ještě nemluvím o živých bonusech), hlavně zbytečně vytažený rytmičák zní plechově a protivně. Mezi 11 novými skladbami (nepočítám

půlminutové Intro resp. Outro) se nachází dva covery – Rychlost vítězí od Kryptoru a Dead od Napalm Death. A ani tady není na místě nějaké jásání, Kryptor by asi z téhle legrace pražádnou radost neměli a hodnotit sekundový Dead nemá smysl. Ale abych jen nenadával – některé písničky z naznačeného schématu vybočují a dosahují i nad pomyslný žánrový průměr. Na mysli mám metalizované Svědectví mrtvých očí, chytlavý refrén v A.C.A.B. nebo překvapivě pestrou Pod ochranou boží.
Zato 7 live songů nestojí za nic. Ne, že by byly horší než ty pořízené ve studiu (některé se opakují), ale zvuk je naprosto kanálový a připomíná časy dvacet let tomu nazad, když si kapely nahrávaly demáče ve zkušebnách na mikrofon visící pod stropem. Smysl zařazení na CD mi uniká…
Celkově průměrná záležitost, která zaujme asi jen skalní příznivce kapely a žánrové všežravce.

Politická situace ve světě je vděčným tématem mnoha kapel. Ovšem stěží bychom hledali kapelu, kteřá vyjadřuje se vším spokojenost. Nemilosrdná sžíravá kritika je zkrátka všude. Ovšem je několik kapel, které se rozhodli to světu říct pěkně důrazně. A taková je na své novince i Němá barikáda

Tahle kapela jednoznačně razí heslo "Když tě nikdo neposlouchá, tak křič!" A křičí o sto šest. V pravdě řečeno nejsem přílišným fanouškem crust punku, ale zase jím neopovrhuji, protože to je hudba, která slouží v prvé řadě k prezentaci názorů, ne k uměleckému požitku. Velká část kapel vyznávajících tento styl je stěží rozlišitelná. Jsou však i výjimky, které přinášejí potřebné osvěžení a kapku invence. Nejzářnějším příkladem budiž právě Němá barikáda a její novinka "S maskou lidumila". Ta je po dlouhé době tuzemskou punkovou nahrávkou, která výrazně překračuje stopáž třiceti minut. Takřka dvojnásobně.

Na ploše dvaceti songů toho najdeme opravdu mnoho. Intro a outro, dvě coververze a sedmičku live songů. Už pohled na obal jasně ukazuje, kam se bude nahrávka ubírat. Postava na obalu je z poloviny kostlivec a zčásti lidská bytost stažená z kůže. To vše na pozadí amerických bankovek. Dolary jsou však znehodnoceny čímsi, co nejsem schopen a radši snad ani nechci identifikovat. Ano, tady se bude hodně kritizovat. Booklet je pak vybaven texty a jejich komentáři od kapely, což považuji za veliké plus. Vše je pak doplněno kresbičkami, které mnoho optimismu nevzbudí. K tomu všemu je pak uprostřed bookletu série opileckých fotografií kapely, což ale sráží vážnost desky.

Němá barikáda (Bandzone.cz) mísí crust punk se silnými prvky metalu. Místy jako bych slyšel dávné české klasiky z Masters Hammer, hlavně co se zpěvu týče. Ostatně jedna ze zmiňovaných coververzí je od Kryptoru a druhá od Napalm Death. Textově jde pak o velmi angažovanou záležitost. Kritika expanzivní politiky USA, církevních institucí, beznaděj, odpor k systému a i odpor k policejním složkám. Je asi na každém z nás, jestli se s texty ztotožní, ale já s tím mám občas problém. Policejní složky beru jako důležitou věc a politický systém rozhodně nepovažuji za tak špatný. Ale je to jejich svaté právo. Hudebně je to pořádná rychlovka v jedněch vyjetých kolejích. Ovšem velkou zbraní je zde kytarista, který se nebojí zasólovat a očividně ví, co si může dovolit. Jenže ani ten nemá šanci trumfnout největší pecku alba."Systém nedělá chyby 2009" je, na crustovou kapelu, velice odvážným výletem do reggae vod ve spojení s brutálně řvanými refrény.

Zvuk je pak poměrně zvláštní a specifický. Postaral se o něj kytarista kapely a na rovinu říkám, že by se mi u jiné kapely nelíbil, jenže u Němé barikády zkrátka sedí. Vtipná intra pak jen soustavně narušují vážnost celé nahrávky a na druhou stranu nutí k zamyšlení. Rozhodně nejde o nahrávku, kterou lze doporučit každému. Cílová skupina je velmi úzká, ale nic to nemění na tom, že nahrávka svoje kvality má a v rámci české crustové scény jde rozhodně o to lepší.

Historie východočeské NĚMÉ BARIKÁDY se datuje zhruba od listopadu 2000 a jejich třetí studiovka „S maskou lidumila“ vychází po čtyřleté pauze. Crust punk v jejich podání reprezentuje fúzi agresivního punku s dřevním thrash metalem z počátku 80. let, kdy ještě rozdíl mezi oběma žánry nebyl tak markantní a přestože má deska ten správný ostrý a syrový zvuk, přece jen bych očekával o něco větší „mazec“. Na kapele je podle mě trochu poznat, že jim aktuálně schází větší koncertní praxe, díky čemuž pak ve studiu mysleli víc na techniku, než na emoce a živelnou energii. NĚMÉ BARIKÁDĚ sice nechybí autenticita a opravdovost, ale již zmiňovaná slabší hráčská suverenita způsobuje, že zní občas poněkud neohrabaně a tím pádem i méně přesvědčivě. A jelikož skladatelsky se nedají očekávat žádné zázraky, je intenzita a agresivní energie v podstatě to jediné, co mohou nabídnout. Texty působí hodně depresivně a žádné světlo na konci tunelu rozhodně neočekávejte. Ne že by většina z toho nebyla pravda, ale mít hlavu trvale vraženou v záchodové míse už pro mě není tak velká zábava, jako kdysi. Docela vtipné jsou ale citace z různých filmů na začátcích skladeb, stejně jako cover verze skladeb „Rychlost vítězí“ od KRYPTOR a vteřinová „Dead“ od NAPALM DEATH. Celé album pak doplňuje sedm live skladeb z ledna 2009. „S maskou lidumila“ je solidní, drsné punk album, které by potřebovalo stmelit tu agresivní energii v kompaktnější tvar a zařadit vyšší rychlostní stupeň.

Čtyři roky uběhly jako voda a Němá Barikáda se vás chystá převálcovat novým CD “S maskou lidumila“, které vychází stejně jako předchozí tituly u Papagájova hlasatele. Pokud máte rádi mix temného crustu jako Misery a spol., podbarvené punkem a na vrch přistrouháte kousky metalu, bude vám tohle menu dozajista chutnat a ještě dlouho se budete olizovat. Pokud se nemýlím, tak příští rok to bude už deset let co tahle sebranka funguje a věřte, že zvuk od první nahrávky “Revoluce bez emocí“ se nějak zvlášť nezměnil, stále se můžete těšit na dva vzájemně se doplňující vokály, snad jen teď je v tom více metalu, ale nebojte stále s jasným punkovým odkazem. Album nabízí skoro celou hodinu poslechu z čehož by mi u většiny kapel vstávaly vlasy hrůzou, ale tady nedostanete šanci se nudit. Kromě sedmi nových záseků na vás dolehnou i dva covery od kapel Kryptor (Rychlost vítězí) a Napalm death (Dead), dále pak oprášení kostlivci ze skříně v podobě válů “Systém nedělá chyby“ a “Pod ochranou boží“ a jako třešnička na dortu se tyčí šest na živo nahraných válů 24.1.09 v Rambajz klubu ve Vlašimi. Mimo to se můžete těšit na filmová intra, které se pro kapelu staly nedílnou součástí.

Další věc kterou musím zmínit a zároveň nesmím zapomenout je do detailu dotažený artwork, v dnešní době se skoro každá druhá kapela může pochlubit pěkně graficky zpracovaným bookletem, ale málokdy to na vás nějak zvlášť působí a teď nemluvím jen o předním obalu. Ptáte se co je tak zvláštního na bookletu Němé barikády… líbí se mi, že ke každému textu je na pozadí obrazové vyjádření které na mě působí daleko víc než přiložené komentáře. Fanoušci Němé barikády si museli na nové album nějaký ten pátek počkat, ale na sto procent tady platí “Dvakrát měř, jednou řež“, tohle není žádný polotovar a kilopade tě nevytrhne!

A máme tady po čtyřech letech další nové dlouhohrající album Žamberské Crust Punk / Crust Core partičky. Vznik kapely se datuje na rok 2000, což se pomalu ale jistě blíží k prvnímu desetiletí svého trvání.
První album bylo vydané v roce 2003 a jde o MCD s názvem Revoluce bez emoci - podílely se na něm dvě vydavatelství – Kamčůf DIY swět a Rage dis Re-cords. Ve stejném roce pak vychází i 7ˇ EP split s Red Isect u stejných vydavatelství. Spojení Němá barikáda a Red Insect byla dobrá volba a EP sdílí moji sbírku černých kotoučů, doporučuji si toto Epko sehnat.
Tři roky na to to bylo v roce 2006 - vychází dlouhohrající album s názvem Zmrazeni v čase a obsahuje 30 skladeb, z toho jich je přesně polovina to je 15 skladeb nových a 15 skladeb z alb, Ep a kompilacích předešlých let. No a další deskou je až S maskou lidumila, která má trvání 58 minut s obsahem 20ti záseky počítaje 2x intro a jedno outro. Samostatně studiových nových skladeb je zde devět. Dále pak dvě cover verze ve vlastním Crust podání od kapel Napalm Death + Kryptor a šest live skladeb opět z alb minulých. Live skladby jsou záznamem z klubu Rambajz ve Vlašimi. Celé album se nese v jádru předchozí tvorby, zatím skupina neuhla ve svých zajetých kolejích, což je pro tento hudební styl jen dobře. U nás zase není toliko aktivních kapel v Crust stylu. Takže jízda od začátku až do konce za 150Kč prodejní ceny nosiče, jak od kapely tak od Papagájův hlasatel. Zvuková stopa byla opět pořízena ve studiu Music and Story jako alba předešlá ale teď o píď v mnohem lepší kvalitě nežli předchozí nahrávky. Samozřejmě opět přidávam odkaz, kde si poslechnout tvorbu skupiny a dvě skladby z tohoto alba. Abych nepozapomněl, což je dosti podstatné, skladby mají vsuvky použity z různých filmů. Útržky vět druhdy vtipných představující skladbu a její obsah. Pro mne nejvtipnější vsuvka před skladbou Pod tíhou kříže a je to i textově dle mého hlediska nejpovedenější song na albu a hned za nim jde skladba Svědectví mrtvých dnů. Obě jak hudebně tak textově parádička.
Ještě pro ty co by neznali Němou barikádu, tak krom stylu který jsem napsal hned na začátku jde o Anarcho – politickou kapelu a tomu jsou dané i texty. Zde nenaleznete textovky ve stylu láska – páska a jim podobné.
Booklet obsahuje textovou část, pak nějaké obrázky a samozřejmě fota skupiny. Opět zdařilé dílo.

Po 4 dlhých rokoch je konečne vonku nový dlhohrajúci album Němej barikády. Tak ako na poslednom CD, tak aj na tom to neostalo len pri nových skladbách. Určite Vás poteší nasekaných 20 trackov, a to 7 úplne nových skladieb, 2 intrá, outro, covery od Kryptoru - "Rychlost vítězí" (thrash metal dnes opäť ožíva!) a Napalm death - "Dead", čo beriem asi len ako srandu, dve prerobené staré veci: mierne upravený "Systém nedělá chyby" a "Pod ochranou boží" a zvyšok tvorí živák, takže dokopy 20 trackov a 58 minút muziky. Niekedy tieto doplnenia k novým skladbám prídu vhod, veď kompaktné disky dnes majú 80 minút. Čo by to boli za skladby barikády, keby chýbali intrá a outrá z českých filmov. "Sound" kapely sa ani po tých rokoch nezmenil. Stále je to ten podarený mix metal crustu a punku s pomalejšími, ale aj rýchlymi pasážami a dvoma hulákotami za mikrofónom. No možno tentokrát je to troška viac reznuté aj metalom, vo všetkých skladách nájdeš mohutnejší zvuk, o čo sa podľa mňa postaral gitarista a umelec v jednej osobe - pán Gregory, ktorý si vzal do rúk funkciu zvukára.

Odporúčam ho niekedy sledovať na koncerte! Texty pojednávajú väčšinou o témach, ktoré rozoberala alebo načala kapela aj na minulých nahrávkach ako napríklad okrem iných aj spochybňovanie cirkvy a dogmy kresťanstva v skladbe "Pod tíhou kříže" alebo uniformovanej arogancii "A.C.A.B.". Nemá dnes akosi veľa kapiel skladbu s takým názvom? Ale v tomto prípade sa našťastie nejedná len o akési bezduché pičovanie do alebo proti vetru bez vysvetlenia. No snáď to nikomu nebude pripadať ako klišé. Samozrejmosťou je aj graficky vymakaný pestrofarebný búklet s textami a fotkami. No a CD vyšlo na nie veľmi známom českom vydavateľstve Papagájův hlasatel records. Nemôžem inak ako nesúhlasiť, že keď si mal rád aj staré veci od Němej barikády, tak tento album si zamiluješ tiež. Tak niekedy opäť na párty chlapci a ja si idem ešte raz pustiť

“Hardcore/Punk pro nás není jen hudebním stylem, ale především svobodnou volbou žít svůj život po svém a nebát se postavit za myšlenky, které propagujeme. Hardcore/Punk je součástí našich životů a vnímáme ho jako kontrakulturu vůči společnosti založené na mamonu, sobectví, závisti a lhostejnosti. Věříme, že člověk může žít svobodně a přesto důstojně, bez svinstev, která ho potkávají na každém kroku - a na tom se ani po devíti letech hraní nic nezměnilo!”

Citátem z obalu desky nezačínám celou recenzi náhodou. Východočeská hardcore/punková legenda Němá barikáda přichází po více než čtyřech letech s novou deskou, která jednoznačně dokazuje, že kluci od svých názorů a ideálů nehodlají polevit. Deska obsahuje celkem 11 nových věcí, a to včetně coverů od skupiny Kryptor (Rychlost vítězí) a Napalm Death (Dead). Dále na albu najdete dvě předělávky starších věcí a šest songů nahraných 24.1.2009 na koncertě v klubu Rambajz ve Vlašimi. Ve vkusně provedeném obalu najdete texty k novým věcem a spoustu “nevšedních” :-) fotografií kapely. Materiál byl nahrán ve studiu Music & Story - Vysoké Mýto.

Po hudební stránce je album další porcí velmi kvalitního hardcore/punku ovlivněného crustem, jaký v našich vodách umí zahrát jen málokterá kapela. Celá deska výborně odsejpá, některé skladby jsou uváděné krátkými vstupy a při poslechu jsem se ani chvilku nenudil. Energický hardcore/punk je hudba, kterou budu mít vždy nejradši a Němá barikáda je pro mě řemeslnými mistry v oboru. Desce v podstatě nemám, co bych vytkl. Nový materiál má pekelný koule a i live záznam dýchá energií a silnou sociální kritikou, kterou kapela ventiluje. Jednotlivé texty nutí k zamyšlení a je na každém z nás, co si z nich vezmeme. Nejvíce celou filozofii desky vystihuje následující úryvek od Stephena Kinga, který celý obal uvádí.