Squat Papírna 29.3. 2003-
NĚMÁ BARIKÁDA + DESTYL + LENINGRAD SKA
Cestou na Papírnu mi v uších ještě doznívali poslední tóny
emocionálních The Cable Car Theory z mé poslední koncertní návštěvy
na 007 a já kráčel vstříc prostorám Holešovického podzemí s vědomím,
že tentokrát půjde o trochu něco jiného než-li na mé poslední
kulturní zastávce. Aspoň Němá Barikáda to určitě slibovala. Hned při
vstupu mi dvě dívčiny při placení vstupného (70 Kč) nakreslili na
ruku "chlapečka" a zároveň obdarovali manifestačním letákem jakéhosi
feministického uskupení Riot Grrrrrrl. Stejně tak celý koncertní
prostor se jevil jako výstava koláží a některých dosti
diskutabilních citátů radikálního ražení ala Dívčí Válka. I
zástupkyň něžného pohlaví bylo k vidění tak trojnásob než bývá na
podobných akcích obvyklé. Ne že by mi to ovšem vadilo. Ale už k
hudbě. Jako první byli na programu dne DESTYL - pro mě naprosto
neznámá věc, tudíž mě ovládl pocit očekávání "o čem to asi bude".
Naděje, že by se mohlo jednat o začínající crustovou smečku vzala
poměrně rychle za své. Už podle početného publika teenagerskovkého
věku v mikinách Sex Pistols, Exploited atd. se dalo odhadnout co nás
všechny okolo osmé hodiny večerní nutně muselo potkat - alkopunk jak
z čítanky. Copak snaha, ta mladé sestavě rozhodně nechyběla, jak
ostatně bývá obvyklé, ale celkový projev - děs a bída poplatná
stylu. Tradičně vše dorážely neuvěřitelně stupidní texty, po uvedení
skladby Reparát ("další song se jmenuje Reparát a je o škole") jsem
definitivně rezignoval a čekal útrpně na konec. Hráli snad půl
hodiny. No neva, každému jeho šálek kávy. Jako druzí nastoupil důvod
mé návštěvy - crustová mašina NĚMÁ BARIKÁDA nezklamala. Stylem bych
je zařadil asi někam mezi Cockroach a Doom, ale chlapci si doma
určitě pouští i partičky jako Mrtvá Budoucnost či Negative Approach.
Pro mě osobně lepší pojetí ve srovnání s metalcrustovými drtiči typu
švédských Driller Killer nebo u nás už hodně známých Dread 101.
Samotné cca. půlhodinové vystoupení/běsnění ? Hrubost čněla nad
technikou, prasácká sóla na kytaru hnala vystoupení do vyšších
rychlostních sfér a zpívající kytarista se snažil v souboji řevů
trumfnout sólového vokalistu. Ani se nedostalo na žádné agitační
proslovy, aby souvislá hluková stěna nebyla narušena. Zazněl
repertoár z aktuálního alba Revoluce bez emocí (parádně udělaná
kazeta za 7 pětek, vydařená recenze na czechcoru, povinnost pro
fanoušky žánru) včetně pár coverů a publikum mohlo být právem
spokojeno. Koncert jen potvrdil, že "barikádnící" se vypracovali na
samou špičku nejen tuzemské crustové scény a nemusí se stydět ani v
konkurenci takových kapel jako jsou Gride či See You In Hell.
Poslední skřek zanikl ve zdech a na pódium přikvačila trojice
LENINGRAD SKA. Další nemilé překvapení. Kdo čekal, jako například
já, návštěvníky od Uralu, byl zákonitě zklamán. Český skáčko
průměrného ražení působilo místy jako spolehlivá ukolébavka a rychle
ztlumilo mé nadšení po Němé barikádě. Kytarista zastával "bzučák" a
k němu ještě zpěv, občas v ruštině, ale jeho národnostní původ bych
prokoukl i kdyby se oblékl jako Děduška Maróz. Velá část lidí
naštěstí nesdílela můj skeptismus a a oddávala se veselým tanečním
kreacím. Moje maličkost však až do konce nevydržela. Závěrem si i
přes svou snahu o toleranci neodpustím štiplavou poznámku k Němé
Barikádě Visací Zámek v dobách své největší slávy prohlásil : "Na
007 si zveme mladé začínající kapely, kterým ztlumíme zvuk a naše
vystoupení v druhé polovině koncertu tak víc vynikne" (volná
citace). Když se podíváme na další koncert NB - 15.4. v Guru - a na
seznam kapel, nabízí se otázka zda si hoši nevybírají koncerty s
těmi nejstrašnějšími výkvěty dnešní (alko)punkové scény, aby pak v
recenzích jako je tahle byli oproti ostatním účinkujícím do nebe
vynášeni.
PAVEL - CZECHCORE