"Zmrazeni v čase" CD 2006
|
VE VÁLCE S ROZUMEM
Udělej ten první krok
ZMRAZENI V ČASE Jak můžu cítit křivdu Kus té Vaší viny I ve mně je kus hnusu Kus té Vaší rakoviny REF: Jsme jenom figurky uprostřed davu Chcem životu zasadit smrtící ránu. Z nekonečné hry na život Se stává další fraška Všechno jsme už jednou prožili A zas stojíme na stejných značkách
VÝKŘIKY DO TMY
Šest milionů hlasů a šest milionů duší Tak málo nám stačí k zapomnění Plynové komory a čísla na předloktí A zaslepené oči které dělají že nevidí. REF: Není mi líto zbitého nácka Necítím soucit s jeho neštěstím Není mi těžko když dopadne rána Pro těch šest milionů zmučených bolestí. Jak můžou soudit – jak můžou určovat Kdo je vyvolen a kdo je čistý Jak můžou popírat vlastní historii Svou tupou zakořeněnou nenávistí
Komentář: Již od druhé světové války existují skupiny lidí, kteří se snaží zpochybňovat rozsah genocidy Židů za druhé světové války, nebo informace o vyhlazování Židů zcela popírají. Dachau, Osvětim, Mauthausen, Terezín, Treblinka, Flossenbürg, Bialystock a další jsou ale skutečná místa se svou skutečnou a děsivou historií. Poslední dobou se stále více a otevřeněji hlásí skupiny neonacistů k takzvané Osvětimské lži, a pod záminkou „ochrany svobody slova“ se znova dočkáváme neonacistických pochodů a demonstrací, které nabývají na síle, a stejně tak i dalšího řádění těchto primitivů v ulicích.. Budeme znovu čekat, až se začne kouřit z komínů, až se budou lidem přidělovat privilegia a práva podle jejich rasy, národnosti nebo přesvědčení a nebo konečně jednou provždy ukážeme fašistům, kde je jejich místo? Násilí je nutné použít všude tam, kde se rozmáhá fašismus (A. Einstein)
Hořící dítě zítřka
Přeplněné žíly plné života jsem hořící dítě zítřka Vyrazit, uchopit, zpracovat a prožít vycucat ze života co se dá.
Jsem hořící dítě zítřka řvu a hasnu v troskách poznání Naději najednou žádnou nemám Pryč je ten život co jsem chtěl tak žít
Jsme hořící děti zítřků. A čas vnímáme jako nutné zlo. Jsme i Vaše černé svědomí V každým z Vás máme svůj jedovatej hrot. prázdná Zpráva pro prázdné adresáty
Každý den se snažím pochopit Tvou nenávist a zášť a jedovatý slova Kam míří co říkaj a co tím sledujou Proč pořád útočíš – kde bere se ta zloba
REF: Prý tolerantní Prý plní přátelství Prý jedna scéna Ale kde je realita?
Je mi jedno jaký postoj zrovna zastáváš Na jedinou pravdu jsem dávno přestal věřit A ták se ptám sám sebe – kde se stala chyba A kde je realita?
Komentář: Každý den se na internetových diskuzích, na hardcore webech, objeví desítky lidí, kteří mají tu svoji jedinou nenahraditelnou pravdu, a kteří dokážou jednoduše, ve stínu anonymity, pošpinit svými jedovatými kecy práci a snahu lidí, kteří se snaží být nějak aktivní. A přitom kolik z Vás kdy dokázalo něco víc, než jen hloupě osočovat a urážet ostatní? Pro mě byla hardcore scéna vždy o toleranci a přátelství – a je mi na blití z keců primitivů, kteří se schovávají za tuny nášivek a neobjektivní kritiky, aniž by sami cokoliv dokázali.
SVĚT Svět křičí – a my s ním tápe ve tmě – a my s ním neví jak dál – a my s ním skládá zbraně – a my s ním
svět to vzdává – a my s ním musí prohrát – a my s ním svět umírá – a my s ním a přitom jsme jen jeho matný stín.
Komentář: Jsme jenom hosté na téhle planetě.. a to že jsme dostali možnost po ní pár desítek let chodit, neznamená, že v ní musíme udělat nezacelitelné rány.
VE JMÉNU REŽIMU
Každý den procitám Zničený Životem Vzdávám se Možnosti přežít!! Bez šance Na změnu V objetí Porážky Doufám A už věřím všemu.
Ve jménu režimu Kopeme si vlastní hrob Ve jménu režimu Vzdej se svých ideálů
Ve jménu režimu V zájmu dokonalosti A ve tvém vlastním bezpečí Ztrácí se naděje Vyniká zoufalství úsudek už pozbyl cenu.
MEZI ČTYŘMI STĚNAMI
Nikdy nevíš – kdo se na Tebe dívá Noční můry v našich duších Nikdy nevíš – odkud přijde rána Nevíš ale přesto tušíš Paranoia – pomalu mysl sžírá Odrážíš se od dna To selhání se nad tebou vznáší Jak osobní prohra Pevně v opratích – Tvé kroky kdosi řídí Už nestačíš na nic myslet Tupá bolest, do srdce se šíří Pocit podobný křivdě Marně se vzpouzíš – když tělo se vzpíná A snažíš se setřást vinu Už ani nevnímáš – čí ruka Tě svírá A léčí tvou kocovinu
JE KOLEM (Egon Bondy)
Je kolem den je kolem noc
Je kolem sen je kolem tma
|