rozhovor pro Cabaret Voltaire zine
(vznikl v srpnu 2004, ptal se Brada, odpovídal Luděk)
1. Ahoja Luďku, představ prosím Němou barikádu.
Takže ahoj kámo, začnu nějak popořadě. Němá barikáda hraje někdy od roku 2000. Všechno to tenkrát začalo spíš jako projektík než regulérní kapela. Já jsem od střední školy hrál s kamarádem v kapele, ale chtěl jsem hrát ještě rychlejší a agresivnější muziku s méně „poetickými“ texty a tak když jsem se seznámil s Wálcem, dohodli jsme se a začali jsme shánět zbytky lidí a pomalu zkoušet. Wálec se měl naučit na basu a přitom chrochtat a mě zbyl ječák a kytara. Původně jsme mysleli že budeme hrát jen ve třech ale čas ukázal, že asi ne. Největším problémem bylo sehnat bubeníka, zkoušel to s náma chvilku Kuba z kapely Synové Kunčic která nám půjčila i zkušebnu, pak asi dvě zkoušky absolvoval na bicí Buwol (ex-ZrukyDoHuby), kterej pak odešel hrát na kytaru k Sicherhatesystem, no a pak jsme se nějakou náhodou dozvěděli že na bicí hraje i brácha našeho kamaráda Krtka, takže jsme ho oslovili a bylo hotovo, na druhou kytaru přišel jako posila náš kamarád Speedy a na dlouhou dobu jsme se ustálili ve složení dvě kytary, bicí a dva zpěvy. Wálec se na basu hrát nenaučil a zůstal mu jen ten hlas takže jsme marně a poměrně dlouho sháněli basáka. To se nám nakonec povedlo a do kapely přišel Aleš z nehrajícího Mravního Kodexu a konečně to na koncertech začalo mít větší šťávu, přeci jen ta basa udělá live daleko víc bordelu než dvě samotný kytary. Po nějaký době začaly problémy se Speedyho docházkou na zkoušky, dluhama, a všechno to vyeskalovalo před odchodem do studia který bylo domluvený na pevnej termín a jelikož jsme šli nahrávat věci který Speedy vůbec neuměl, tak jsme se rozloučili.
Chvíli jsme hráli bez druhý kytary a loni přišel do kapely na post druhýho kytaristy Martin z další rozpadlý kapely Ad Nauseam. V tomhle složení hrajeme dodnes takže současná sestava NB je: Luděk – kytara, řev, Wálec – řev, Milda – bicí, Aleš – basa a Martin – kytara.
2. Máte demáč, 7“Ep split s Red Insect a viděl jsem nějaké avízo na novou desku. Popiš jednotlivé materiály, jak vznikaly, kdo to vydal, textovou stránku atd.
Takže opět zkusím začít nějak popořadě a popsat všechny ty věci jak vznikaly.
Naše první nahrávka „REVOLUCE BEZ EMOCÍ“ vznikla v září / říjnu 2002 ve studiu Music a Story ve Vysokém Mýtě. Jelikož jsme hráli už docela dlouho chtěli jsme nějak zaznamenat všechen materiál kterej jsme do té doby udělali, padalo několik návrhů - pozvat zvukaře do zkušebny a nahrát desku live a tak podobně, nakonec jsme si našli poměrně hodně levné studio a dohodli se nahrát regulérní desku ve studiu, vyhrát si se vsuvkami a udělat to tak abychom byli stoprocentně spokojení s výsledkem. Práce ve studiu byla pro každého z nás poprvé a díky Martinovi kterej tomu nahrávání šéfoval všechno probíhalo naprosto v pohodě a byla parádní atmosféra. Nahrávalo se na stopy celej jeden víkend a další se mixovalo. Hudebně je ta deska takovou směskou protože na ní je zachycenej vývoj kapely po dobu dvou let takže tam jsou takový hektický začátky, až po ty vály který se víc blížej tomu nynějšímu stylu. Rozhodli jsme se tam prdnout i tři covery (Negative Approach / Lies and Distrust / Haemorrhage) čili dost různorodý kapely, což se samosebou setkalo s různejma reakcema. Víceméně ale byly reakce na tu kazetu hodně pozitivní, takže shrnuto – kazeta má zhruba 36 minut, je na ní 15 songů včetně vsuvek, ke kazetě jsme udělali 16 stránkovej booklet A6 kterej myslím mohl vypadat i líp, texty jsou o takovejch všeobecnejch tématech, proti fašismu, homofobii, osobní pocity, kritika systému ale i scény. Když to dneska poslouchám tak se mi to pořád líbí a pořád dost písniček z tý kazety hrajeme i live. Kazeta vyšla na Rage-dis records a K.D.I.Y.S. records – oba kluci jsou naši dobří kamarádi takže nebyl moc problém domluvit vydání.
Během téhle návštěvy ve studiu jsme taky nahráli dva vály pro kompilační LP DYING ALIVE / LIVING DEAD což pro nás byla poměrně velká pocta, moct se na tomhle projektu zúčastnit. Ty dvě písničky na desce jsou už z těch novějších.
Naše další návštěva studia proběhla v červnu 2003, opět jsme nahrávali ve Vysokém Mýtě pod vedením Martina, tentokrát jsme nahrávali každou stopu zvlášť a nahráli jsme 6 věcí. Tři z nich byly úplně nové věci které by měly v nejbližší době (možná že teď už je deska venku), vyjít na split 7“EP s rakovnickými punx RED INSECT v kooperaci několika labelů (K.D.I.Y.S., Rage-dis, Emergency, ACV…) a bude benefiční pro Anarchist Black Cross. Opět se k desce chystá pořádný booklet s knížečkou o ABC. Textově jsou ty tři songy na desce zaměřeny proti násilí páchaném na ženách a ztrátě lidské individuality. Další tři věci které jsme nahráli byl jeden starý song, který vyjde na Benefičním CD pro OHZ a jeden instrumentální song spolu s coverem Mindlock (Větší než malé množství bezpečí), které vyšly jako bonus na CD verzi „Revoluce bez emocí“.
Krom těhle studio počinů jsme se objevili zhruba na dvacítce kompilací (benefit pro MYA, kompilace Proti proudu, Hudba proti válkám, Food for People…).
V současné době nemáme zatím dostatek materiálu na samostatnou novou desku ale během prázdnin bychom určitě chtěli něco nacvičit a po prázdninách zase do studia, zatím ještě nemáme rozmyšleno na jakém formátu by ty věci vyšly, takže uvidíme. Taky jsme dostali nabídku na vydání desky v Anglii ale po naší odpovědi už se dotyčný neozval takže nic. No a když se někde zadaří nahrát kvalitní živák tak snad i nějaké to live.
3. Stěhuješ se do Prahy, to je dost daleko od Žamberka, nenaruší to součinnost N.B.?
Já myslím že to moje stěhování do Prahy kapelu moc neovlivní. Frekvence zkoušení byla i předtím malá, jediný rozdíl bude vlastně v tom že zkoušky se přesunou na víkendy což bude určitě lepší ale jinak myslím že se toho moc nezmění. Problém bude možná trochu se zkušebnou kterou jsme měli pronajatou do února a zatím tam jsme pořád ale v podstatě nevíme kdy a jak rychle se budeme muset stěhovat.
4. Co Tvé okolí, konaly se koncerty Proti Proudu. Pamatuji ty velké návštěvy v Mladkově a o to víc mě šokovala hrstka lidí v Kunvaldu na posledním z koncertů (podzim 2003). Dále jsou aktivity u Krtka, tedy aspoň doufám, jak to vypadá tam? I u Letohradu proběhla nějaká zastávka kapel v rámci tour, Zdá se mi, že někdy méně znamená více. Je tolik koncertů, a lidem se nechce nebo co. Scéna pro scénu, není to trochu málo, napadá Tě chytrej manévr, jak to změnit?
No tak moje okolí žilo poměrně solidním životem, myslím že hromada lidí byla ze začátku nadšená, probíhala tady hromada koncertů, vznikaly kapely, fanziny atd. Celkově by se dalo říct, že jsem tu po téhle stránce byl naprosto spokojený. Koncerty PROTI PROUDU začaly tuším někdy v roce 1999 a odstartovaly celej ten kolotoč akcí – Matěj a spol. dělali vynikající akce. Festivaly Proti proudu pro mě osobně byly vždycky ztělesněním takového ideálního festivalu, perfektní muzika kde si každej našel to svý a stalo se zvykem, že se tyhle koncerty staly takovým místem setkávání lidí, kteří leckdy tu muziku třeba zase tak neposlouchali, ale jezdili sem právě kvůli té atmosféře. Bylo super přijet a vidět pohromadě tolik známých lidí ze scény a vlastně z celých Čech a Moravy, Slovenska.. Já jsem se těšil vždycky několik týdnů dopředu jak malej a vynechal jsem jen jednou. Dalším výborným a dneska poměrně známým místem na koncerty se stal Statek U Krtka. Tady někdy od roku 1999 probíhají víceméně punkrockové a bigbítové akce a divadla, bohužel i díky přístupu majitele a někdy poměrně přehnaným cenám za vstup sem hromada lidí přestala jezdit. Ale pro mě tohle místo znamená pořád hromadu pěkných zážitků a nezapomenutelných pařeb a koncertů (Jablečné furé, Pod Černý vrch, The Sick apod..). Parta lidí kolem kapely Synové Kunčic (místní punkrock) začala dělat punkrockové festivaly Kunčický Kravál (letos by měl proběhnout 4. Ročník) a nějaké menší akce v okolí které už ale moc nesleduju. Souběžně s tím lidi z českotřebovské grindové úderky SHITNOISE pořádali grindové festivaly Shitnight a nějaké další menší akce dělají doteď – zdravím a držím palce. Ve Vysokém Mýtě chvíli fungoval infoshop, kde proběhlo taky pár koncertů vždycky co jsem slyšel se skvělou atmosférou ale docela brzo tohle místo zaniklo a sem tam ještě někdo v Mýtě nebo okolí udělá koncert. Stejně tak je to v okolí Rychnova nad Kněžnou kde dělali / dělají koncerty lidi okolo kapel Radio Jerevan a Sicherhatesystem.
No a někdy asi před 3 roky vznikla EAST SIDE crew složená ze 4 lidí - mě, Wálce (NB), Kamila (K.D.I.Y.S.) a Robina (ex-Vegan Idea, Noisy Parasit rec.) s cílem dělat koncerty a nějaké info o lokální scéně. V roce 2001 jsme uspořádali benefit pro FNB Bratislava na kterém zahrálo asi 8 kapel a byla to podařená akce. Pak se všechno na chvíli odmlčelo a v březnu 2002 proběhl větší festík EAST SIDE action 1. – benefiční pro Fond Ohrožených dětí a Antimilitaristickou iniciativu, souběžně vrámci festivalu proběhly dvě přednášky o NATO – jedna pro veřejnost (s minimální návštěvou) a jedna pro účastníky koncertu (s minimální odezvou) no a celá akce skončila poměrně velkým propadákem i když myslím že složení kapel bylo hodně dobré (Action, Friendship forever, Sicherhatesystem…). Výsledkem byl prodělek 5.000,-, Robinův ukradený telefon, konflikt s alko punx a spousta znechucení z některých lidí kteří si tu říkají punx. Takže velké rozčarování. Poté proběhlo několik menších akcí vrámci zastávek turné kapel (Scepsis, Space to Being, MGP), další hyperpropadáková akce Hip-hop proti fašismu (navštívená 3 lidmi – všichni hiphopeři v okolí pravděpodobně trpěli nepředstavitelnou paranoiou z příjezdu po zuby ozbrojených nácků), vyšlo 1 číslo fanzinu Eastside, internetové stránky a pak všechno ulehlo k spánku a zatím to vypadá že už se East side tak jak byla neprobere.
Tak toť tak zhruba k tomu „životu v mém okolí“ a teď se zkusím rozepsat k té druhé části otázky.
Nevidím žádný recept na to aby chodilo na koncerty víc lidí, v tomhle jsem docela pesimista a myslím že tu nejlepší éru máme už asi za sebou. Určitě je to dáno několika faktory. Ten podle mého názoru nejdůležitější je že nabídka převyšuje poptávku – jednoduše je dneska víc koncertů než lidí kteří by na ně chodili. No a pak samosebou záleží na tom o jakej koncert jde. Pokud uděláš punkrockovej koncert je velká pravděpodobnost že návštěvnost bude vyšší – přeci jen je ta muzika daleko stravitelnější a přitáhne hromadu děcek kteří by na normální hardcore akci nešli a jen třeba nemají co dělat. To je klasickej případ velkejch měst. Oproti tomu hardcore / punková scéna není zase tak velká a hromada lidí jezdí na koncerty mnohdy i přes celou republiku, takže zákonitě když je najednou moc hardcore akcí, tak se to rozvrství a těch lidí na těch akcích je míň. To vlastně můžu uvíst i na konkrétním příkladu. Porovnám Kunčický kravál (na kterým hrály kapely jako Jaksi Taksi, Volant, N.V.Ú., Totální Nasazení..) na kterým bylo okolo 200 lidí a z toho jich bylo tak 90% z okolí, oproti tomu na posledním koncertu Proti proudu bylo těch lidí asi 130 a z 80 % to byli „přespolní“. Už jsem se taky setkal s tím že někteří „punx“ na koncerty hardcore nechoděj protože jsou to moc „aktivistické“ akce. Takže jediný řešení je asi dělat kompromisy a daleko víc smíšenejch akcí (což je myslím i docela dobrý pro to získat do hc scény novou krev, ostatně já sám jsem se k hardcore a anarchismu dostal na koncertě kde hrály punkrockové kapely a pak „aktivistický“ hardcore na který bych asi na samotný nešel). Samozřejmě tím kompromisem nemyslím podporovat kapely typu Iné kafe a spol. které nemají s DIY nic společného. A nebo prostě počkat až těch koncertů rapidně ubyde a lidi si začnou vážit toho že někde nějaký je.
Tyhle výše popsaný řádky rozhodně nejsou nějakým komplexním hodnocením, vím že na některých místech je návštěvnost skvělá ale tohle je konkrétní situace na Orlicko ústecku kde je návštěvnost koncertů opravdu minimální.
5. Myslím, že živé hraní je (měl by být) pro každou kapelu ten největší hnací motor, proč to dělat. S jakými cíly vůbec N.B. vznikala, co si myslíš že se Vám povedlo, co ne? Má kapela, která zpívá česky a nestojí za ní známý label šanci dobít squaty a sklepy v zahraničí? Chtělo by se Ti složitě zařizovat pro kapelu tour, vyplácat volno a pak hrát pro 30 lidí?
Máš naprostou pravdu. Pro mě je živé hraní tím nejlepším co jsem poznal. K čemu jsou nahrávky a desky a kazety když kapela nehraje naživo? Jasně je skvělý když tě někdo někam pozve, poznáš spoustu míst, fajn lidí, užiješ si hromadu zábavy, to je to co mě na hraní tak baví, pořád se něco děje. My teď máme sice takovou hrací pauzu ale na sobě cítím že mám strašnou chuť si zase zahrát a dneska si už svůj život bez toho dovedu jen těžko představit. Němá barikáda nevznikla s nějakými vyššími cíli nebo nějakou metou na kterou se musí dostat. Chtěli jsme hrát protože nás to bavilo, protože jsme to tak cítili a pořád to cítíme, proto pořád hrajeme. Taky pokud budu mluvit jen za sebe jsem chtěl dostat ven svoje názory, samozřejmě to jde i zinem ale v hardcore je jednoznačně největším nositelem nějakých myšlenek nebo pocitů nebo poselství právě hudba a texty. Strašně mě potěší pokud někdo zareaguje na nějakej text, nebo pochválí muziku nebo tak. To jakým směrem teď kapela jde mi vyhovuje, myslím že jsme si konečně udělali nějaký jméno, vyšla kazeta, začali jsme hrát i za hranicema okresu a i to že teď odpovídám na tyhle otázky je do určitý míry úspěch.
Česky zpíváme protože jinak to neumíme a proč taky zpívat jinak když žijeme tady??? Ke kazetám jsou dělaný překlady a pro nás je nejdůležitější aby nám rozumněli lidi tady. Co se týče toho dobývání squattů tak nevidím jedinej důvod proč by česká kapela s českými texty a bez známějšího labelu za zády nemohla být úspěšná venku. Proto se tomu snad říká DIY, co si sám neuděláš to nemáš a myslím že pokud chceš prorazit ven a uděláš pro to dost věcí tak že se tam dostaneš (samozřejmě musíš hrát dobrou muziku haha). S tím turné si uhodil hřebíček na hlavičku. Na srpen jedno takové malé pětidenní plánujeme – pravděpodobně jeden koncert v Německu a zbytek po Čechách. Pomalu si to rozmýšlíme, budeme na to plácat volno a složitě to zařizovat, nikdo z nás s tím nemá zkušenosti. Co se toho hraní týče – jasně jsme zvyklí hrát pro 30 lidí :o) a kolikrát 30 lidí udělá daleko lepší atmosféru a kotel než 150 unuděnců.
6. Dělal jsi zin KOMUNIKACE, který měl myslím dobré jméno, není špatný si dokázat, že něco jde (dotáhnout nápad). Končíš, nemrzí Tě to? Co Ti pisálkovské nadšení dalo a co vzalo?
Hele že ty jsi byl úplně namol když jsi dělal ty otázky? J Hehe nene, to že jsem se přestěhoval neznamená že se zinem končím. Na chvíli jsem ztratil zázemí v podobě PC ale to už se vyřešilo takže fanzin bude stoprocentně pokračovat. Nikdy po vydání nejsem schopnej říct za jak dlouho se zase seberu a vyprsknu další číslo – koneckonců proluka mezi posledníma číslama byla skoro rok a půl.
Jsem rád že za těch pět let co časák dělám má nějaký jméno, obrovskou zásluhu ale na tom má taky Robin bez kterýho by to pravděpodobně nikdy nevzniklo protože tehdá jsme byli ještě oba moc malí na dělání zinu a sami bychom do toho asi nešli, ale jak se říká ve dvou se to líp táhne a nám to vyšlo. Mrzí mě že Robin odešel ale byla to jeho volba a pořád jsme myslím dobří přátelé, tím chci taky odpovědět na všechny ty dotazy ohledně toho proč Komunikaci už nedělá. Pisálkovství mi nevzalo nic. Nic jsem neztratil, naopak jsem hodně získal, díky fanzinu jsem poznal hromadu vynikajících lidí, hromadu novejch kapel, postřehů a poznatků (koneckonců i my dva jsme se seznámili právě díky Komunikaci). Takže toho vůbec nelituju. Vyloženě negativní reakce jsem zatím nezaznamenal - vyjma jednoho článku na který zareagovali apolitičtí skinheads poněkud ostřeji než bych čekal ale čert je vem. Je to výbornej pocit plácat na papír svoje myšlenky a dostávat na ně formou zpětný vazby od čtenářů nějakou reakci. Dost to i změnilo moji povahu, dřív jsem měl problém seznamovat se s lidmi, dneska už mi to takový potíže nedělá. Podtrženo shrnuto je to výborná zkušenost kterou každýmu doporučuju a doufám že mi to nadšení ještě dlouho vydrží.
7. Proč myslíš že je v hc/punku tolik rozporů, kauz a řekl bych ideové xenofobie, když punk=tolerance? Podle mého názory to je normální rys kapitalismu, doby, jakoby někteří chtěli být středem pozornosti, „bojovali“ o místo guru na výsluní českého hc/punku. Vlastně mě to ani moc nezajímá. Jde mi pouze o to vidět dobrou kapelu, potkat dobré lidi, přivézt si z akce dobrou desku, nesedět doma. Co si myslíš o takových lidech a proč se vůbec zajímáš o hc/punk?
Hmm to je složitá otázka na delší odpověď ale zkusím to co se mi teď honí hlavou nějak zřetelně zformulovat. Já už jsem se naučil za tu dobu co se v punku motám takové ty problémy uvnitř scény ignorovat nebo si je nepouštět moc k tělu. Každý brání tu svoji pravdu, každý Ti podá nějaké jiné informace ze své strany která je zaručeně ta nejobjektivnější a je strašně těžký se v tom vyznat. Já nedělím lidi podle toho v jaké jsou organizaci, co poslouchají za muziku, ale podle toho jací jsou. Znám lidi z ČSAF, FSA, AFA, organizací hájící práva zvířat apod. a i když se s nimi třeba v mnohých věcech neshodnu, pořád spolu vycházíme dobře a pořád jsme přátelé. Podle mě je jádro těch problémů v tom že hromada lidí uvnitř scény je příliš tvrdohlavá na to uznat názor nějaké jiné skupiny / jednotlivce a tam to všechno začíná. Úplně nesmyslné mi přijde kastování podle toho co kdo poslouchá za muziku. Chceme se prezentovat jako tolerantní subkultura, mluvíme o rovnosti, toleranci a svobodomyslnosti a přitom mi někdy přijde že se uvnitř chováme přesně podle hesla „Vodu kázat – víno pít“. Mě je tohle fakt ukradené co se mě týče vybírám si přátele podle toho co mají v srdci a ne na hlavě nebo na kalhotech. Žádné iluze o tom že scéna funguje nějak pospolitě a jednotně a je plná přátelství a porozumnění a tolerance už dávno nemám. Jediné co mi opravdu vadí a co mi hýbe lučí jsou takoví ti debílci kteří si z punku udělali solidní byznis a všude remcají o tom co je a co není ten pravý punk, koketují s rasistickými kapelami a názory apod. Stačí se jen občas podívat na nějakou internetovou diskusi a to je opravdu pastva pro oči. Haha a proč že se zajímám o hc/punk? Jednak proto že mi je ta muzika zatraceně příjemná, pak taky o to že to pro mě není nějaká bezduchá zábava ale že za tou muzikou schovaný něco daleko víc, názory, životní postoj, snaha dokázat že jde dělat věci jinak a daleko líp a zábavněji než je nám pořád předkládáno. A je to samozřejmě taky obrovská zábava, hromada fajn lidí co se okolo toho motá, hromada fajn prdelnakopávajících kapel, koncertů a pařeb. Děkuju že jsem tohle všechno poznal.. Zkrátka a nejjednodušeji řečeno – jsem v tom šťastnej.